Bydlím doslova vedle a logo ELVAC vidím denně. Před několika lety jsem končil jako programátor pro pražskou firmu a chtěl jsem něco poblíž domova. Mezi přátele jsem tehdy rozhlásil, že hledám práci programátora v Ostravě. A právě v ELVACu dělá jeden blízký kamarád Marek, který mě poprosil o životopis. Ten se dostal k vedoucímu divize Mechatronika Dušanovi, který mě pozval na pohovor. Netušil jsem, že ho zaujaly moje dlouholeté zkušenosti v průmyslu a obchodu v této oblasti. Takže nakonec jsem odcházel s nabídkou na pozici obchodního manažera místo programátora.
Na začátku jsem nejvíc času trávil na budově „M“ v kanceláři, kde se mnou seděli můj tehdejší mentor Otmar a kolegové Shane, Lucie a Jirka. Jeden den v týdnu jsem pak byl vždy na budově „A“ v kanceláři se svým nadřízeným Petrem. Ten mi přiděloval úkoly a společně s Otmarem pomáhal vžít se do pracovní pozice. Nebylo to snadné hlavně proto, že zrovna vznikalo spojené oddělení Mechatronika a kluci měli spoustu práce. Stát se co nejdříve samostatným proto byla priorita.
Kontakt se zákazníky a administrativa spojená s novými obchodními případy.
Doslova extrémní variabilita. Každý den je jiný. Jediný pevný bod jsou postupy při administraci případů. Jinak každý zákazník řeší něco jiného v jiných podmínkách s jinými možnostmi. Je to úžasné hlavně proto, že v takovém prostředí neexistuje nuda.
Patřím do té kategorie cvoků, kteří milují svou práci. Kolegy mám upřímně rád a věřím, že za tu dobu, co jsem součástí kolektivu, se s řadou z nich vyvinul vztah z kolegiálního na přátelský.
Budoucnost.
To se mění v závislosti na čase. Teď zrovna je nejzajímavější projekt pro stavbu linky na balení bojových potravinových dávek pro vojska NATO.